V polovině 17. století francouzský filozof René Descartes psal o jediné jistotě, kterou podle něj lidská bytost má: „Myslím, tedy jsem.“ Tato myšlenka se objevuje i ve slavné trilogii Matrix, která fyzický svět vykresluje jako iluzi.
Ale co když je náš svět skutečně jen simulací? Tato otázka stojí v centru tzv. simulační hypotézy, která zkoumá, zda lidmi vnímaný svět není jen iluzí.
Historie a filozofické kořeny
Simulační hypotéza má kořeny v různých kulturách a filozofických směrech. Například indická náboženství pracují s pojmem Májá, který představuje iluzi vnějšího světa. René Descartes ve své knize „Meditace o první filozofii“ uvažoval o tom, že může být klamán démonem, a jedinou jistotu, kterou měl, bylo jeho vlastní myšlení.
V roce 2003 švédský filozof Nick Bostrom z Oxfordské univerzity oživil tuto debatu a navrhl, že žijeme v simulaci vytvořené pokročilou civilizací.
Nick Bostrom popsal podvržený vesmír jako neobyčejně detailní softwarové napodobení lidstva včetně všech jeho předků, jež vytvořila nějaká velice pokročilá civilizace.
Podle Bostroma jde prakticky o obdobu světa popsaného v Matrixu s tím rozdílem, že naše mozky neleží v nějaké nádrži uvnitř těla napojeného na umělou výživu, ale samy jsou součástí velkolepé simulace, jež vytváří celou naši realitu.
Bostrom navrhl zajímavé trilema – tedy tři výroky, z nichž jeden by měl platit:
- Lidstvo a všechny technologicky založené civilizace vymřou předtím, než by dokázaly spustit simulace reality ve vesmírném měřítku.
- Naše vzdálené potomky ani žádné jiné vyspělé civilizace nebude lákat takové simulace provádět.
- Nyní takřka jistě žijeme v takové totální simulaci reality.
Technologické možnosti a výzvy
Simulace vesmíru vyžaduje obrovskou výpočetní kapacitu. Pokud je náš svět simulací, musí být simulovatelné i vědomí. Potřebujeme extrémně výkonný superpočítač, což předpokládá, že technologický vývoj bude pokračovat bez přerušení.
Například Google dosáhl tzv. kvantové nadřazenosti se svým kvantovým počítačem, který dokáže provádět výpočty nesrovnatelné s běžnými počítači.
Vědomí a jeho simulace
Jednou z největších výzev je otázka, zda je vědomí možné simulovat. Michael Nielsen, odborník na umělou inteligenci, uvádí, že vědomí by mohlo být simulovatelné pomocí algoritmů. Lidský mozek má kolem 80 miliard neuronů, a pokud bychom dokázali vytvořit umělou inteligenci s podobnou složitostí, mohlo by se vědomí vynořit jako vedlejší efekt.
Například lidský mozek má kolem 80 miliard neuronů, což je mnohem složitější než současné největší neuronové sítě využívané v umělé inteligenci, které mají 16 milionů neuronů.
Nielsen ovšem varuje, že vědomí nemusí být tak snadno napodobitelné. Vědomí by mohlo být výsledkem mnoha různých evolučních procesů, které probíhaly nezávisle na sobě, což by činilo napodobení takového komplexního systému velmi obtížným.
Možné důkazy a experimenty
Pokud by vesmír skutečně byl simulací, mohli bychom to teoreticky ověřit pomocí experimentů. Například fyzik Sylvester James Gates objevil v teorii strun struktury připomínající počítačový kód, což ho vedlo k úvahám, zda nejsme v Matrixu.
Další možností je sledovat chování vysokoenergetického záření, které by se mohlo lišit v simulovaném vesmíru. Martin Savage z University of Washington spolu se svými kolegy navrhl využít modely kvantové chromodynamiky k hledání rozdílů mezi reálným a simulovaným vesmírem.
Kvantová mechanika a teorie relativity
Jednou z obtíží simulační hypotézy je nekonzistence kvantové teorie a Einsteinovy teorie relativity. Einsteinovy rovnice předpovídají existenci černých děr a singularit s nekonečnými hodnotami, což by vylučovalo možnost simulace.
Kvantová mechanika však naznačuje, že vesmír je diskrétní a má nejmenší možné jednotky prostoru a času. Problémem je sjednocení těchto teorií, což by mohlo poskytnout další důkazy pro nebo proti simulační hypotéze.
Teorie superstrun a smyčková kvantová gravitace
Favority na sjednocení kvantové mechaniky a teorie relativity jsou teorie superstrun a smyčková kvantová gravitace. Smyčková kvantová gravitace předpokládá, že prostor je diskrétní a má minimální kousky prostoru.
Tato teorie také elegantně nakládá s černými dírami, kdy hroucení hmotné hvězdy nevede k singularitě, ale zastaví se na minimálním kousku prostoru a následně dojde k výbuchu.
Budoucí vývoj
Hypotéza simulace zůstává kontroverzní. Někteří vědci ji odmítají jako nesmysl, zatímco jiní ji považují za zajímavý koncept hodný dalšího zkoumání. Teoretický fyzik Sylvester James Gates tvrdí, že hypotéza simulace odvádí lidi od vědy směrem k náboženství.
Filozof Preston Greene dokonce varuje, že pokud by se experimentálně potvrdilo, že žijeme v simulaci, mohlo by to vést k tomu, že „programátor“ rozhodne simulaci ukončit.
Mnozí vědci se domnívají, že lidstvo může skutečně žít v simulaci, což je myšlenka, která fascinuje nejen filozofy a vědce, ale i širokou veřejnost. Pokud se chcete dozvědět více o této fascinující teorii, sledujte náš magazín a zůstaňte s námi v obraze o nejnovějších vědeckých objevech a debatách.
Klíčové informace v přehledné tabulce:
| Faktor | Popis |
|---|---|
| Historické kořeny | René Descartes, indická náboženství, Nick Bostrom |
| Technologické možnosti | Výpočetní kapacita, kvantové počítače |
| Simulace vědomí | Neurony v lidském mozku vs. umělé neuronové sítě |
| Důkazy a experimenty | Kvantová chromodynamika, teorie strun, smyčková kvantová gravitace |
| Kontroverze | Teorie simulace vs. náboženství, varování před ukončením simulace |
| Budoucí vývoj | Možnost experimentálního ověření, pokračující vědecký výzkum |
